Voluntaristický projektový management

Voluntarismus je radikálně libertariánská filozofie, která prosazuje, aby všechny lidské interakce byly dobrovolné a založené na vzájemném souhlasu, bez donucení ze strany jednotlivců, organizací nebo státu. V širším smyslu je voluntarista někdo, kdo odmítá myšlenku vynucené autority a hierarchie a místo toho přijímá přirozenou hierarchii založenou na dobrovolné delegaci práv.

Tradiční projektový management se silně opírá o hierarchické struktury a autoritu. Obchodní školy připravují lídry, kteří jsou školeni k velení a kontrole, a učí, že firma není demokratická, natož libertariánská instituce.

Nicméně principy voluntarismu lze aplikovat i na projektové řízení. Ve skutečnosti moderní agilní metodiky již některé z těchto prvků obsahují. Hlavními zásadami voluntaristického projektového řízení jsou:

1. Sebeorganizace: Členové týmu přebírají odpovědnost za svou práci a sami se organizují, aby dosáhli cílů projektu, místo aby se spoléhali na externí vedení. Jsou odměňováni na základě individuálního výkonu a nesou individuální odpovědnost za každý úkol.

2. Decentralizované rozhodování: Členové týmu rozhodují na základě své odbornosti a zájmů, nikoli na základě centrální autority. Tento přístup eliminuje potřebu vzájemné důvěry, protože členové týmu nejsou na sobě závislí – systém je tzv. bezdůvěrný (trustless).

3. Konsensuální dohody: Členové týmu se projektu účastní dobrovolně a mohou ho kdykoli opustit. Komunikace je otevřená a upřímná, dokud tým nedosáhne vzájemného souhlasu; neexistuje žádná hierarchická autorita ani většinové hlasování.

V přístupu voluntaristického projektového managementu se tradiční role projektového manažera mění z autority ve stylu "velet a kontrolovat" na facilitátora nebo koordinátora, který pomáhá členům týmu komunikovat, spolupracovat a dosahovat cílů.

Tento přístup bezesporu má své výzvy. Konsensuální rozhodování mezi autonomními organizacemi bývá časově náročnější než poměrné hlasování nebo autoritativní vedení. Obvykle dochází k častějším mikro-konfliktům, ale na druhou stranu jsou fatální selhání projektů vzácná. Tento styl se samozřejmě nehodí pro firmy organizované jako vojenské jednotky, ale naopak pro inovativní a vizionářské projekty.

Pozitiva ale za to stojí: vyšší motivace a zapojení, zlepšená kreativita a větší autonomie a flexibilita. Systém je velmi odolný, protože odstraňuje problém jednoho bodu selhání (single point failure). Voluntaristické projektové řízení je robustní systém, který se zlepšuje s rostoucími zkušenostmi členů týmu v tomto systému.

Case Study

Uvažujme IT projekt, který realizuje převod sady kalkulačních nástrojů v Excelu na online software.

Krok 1. Rozdělení rozsahu na nezávislé uzly: Tyto uzly jsou v podstatě samostatné projekty s vlastními produkty:

• Back-end: osoba spravující Excelovou sadu nástrojů

• Front-end: osoba vytvářející online rozhraní

• Marketing a finance: osoba propagující software a zajišťující jeho monetizaci

Krok 2. Nastavení komunikačních kanálů mezi závislými uzly:

• Back-end s front-endem: propojení přes API

• Front-end s marketingem a financemi: platební brána

• Marketing a finance s back-endem: aktualizace funkcí (white-labeling, placené funkce atd.)

Pozitivní výsledek projektu je úspěšný vývoj softwaru. Negativním výsledkem může být, že jeden nebo více členů týmu odejde se svým vlastním produktem, který mohou svobodně využít jinde. Protože neexistuje vzájemná závislost, není dokonce nutné podepisovat žádnou smlouvu.

Aktuálně mám dva projekty běžící v tomto režimu a bude zajímavé sledovat, jak se budou vyvíjet.

Tento článek je překlad původního textu na síti LinkedIn.